Gil-galadGil-galad byl synem Fingona, vnukem Fingolfina a patřil tak v přímé mužské linii do královského elfského rodu Noldor. Ve zpěvu Quenta Silmarillion je poprvé zmiňován v souvislosti se smrtí Fingolfina v bitvě Dagor Bragollach (čtvrté velké bitvě ve válce Noldor s Morgothem), kdy se jeho otec Fingon ujal království nad Noldor ve vyhnanství a odeslal svého syna do Círdanových přístavů.
Gil-Galad přežil pád Nargothrondu, a spolu se svým příbuzným Celebrimborem a ostatky svého lidu uprchl k Círdanovi na ostrov Balar. Na pevnině v té době v celém Beleriandu, kde válka probíhala, zůstával jako poslední neporobené království Noldor Gondolin, kde vládl Gil-galadův příbuzný Turgon.
Po pádu Gondolinu a smrti Turgonově se Gil-galad stal Velekrálem Noldor ve Středozemi. Na rozdíl od mnoha Noldor, kteří se po ukončení války vrátili spolu s vojskem Valar ze Středozemě na Západ, zůstal Gil-galad s větší částí svého lidu i nadále ve Středozemi a založil království elfů Mithlond - Šedé přístavy. Ve zpěvu Akallabeth je zmiňováno jeho společný boj s númenorským králem Tar-Minastirem proti Sauronovi, následníkovi Morgotha po jeho pádu.
Gil-galadova moc ve Středozemi postupně rostla během první války elfů se Sauronem, kdy byl zničen Eregion - sídlo tvůrce tří elfích Prstenů Moci Celebrimbora a místo, kde byli vytvořeny všechny prsteny moci až na Jeden. V té době se většina Noldor přesunula do Gil-galadovy říše a ta sahala svým vlivem v době největšího rozmachu až za Mlžné hory.
Po zkáze Númenoru pomohl Gil-galad knížeti Elendilovi, pánovi lidí, kteří se ze zkázy zachránili, vybudovat na severu Středozemě říši Arnor, a společně pak vytvořili ve druhé válce o Prsteny Poslední spojenectví elfů a lidí. Podařilo se jim postupně zatlačit Saurona až do jeho země Mordoru a obléhali jej po dobu sedmi let v jeho pevnosti. V této válce zemřel jak Gil-galad, tak Elendil.