Poezie- Vzdáleně blízcí
Vzdáleně blízcí
Jak propast dělí nás,
vody oceánů.
A z nesplněných přání hráz,
přes niž se nedostanu.
Vidíme sami sebe,
mezi námi řeku jednu.
Kryje nás stejné nebe,
most je však v nedohlednu.
Ač dělí nás stovky mil,
-dálka nezměrná,
v srdci jak noční lucerna,
když déšť prach ze sklíček smyl,
vzpomínka na tebe září.
Ať je to světadíl,
široká řeka,
vyprahlá poušť,
-kde jenom smrt čeká,
závoje starých víl.
Vyřčená slova, z papíru zeď,
proč jsme si blízcí?
proč jsme si vzdálení?
Vzpomínka na tebe září...