Poezie-Láska a Zoufalství
Láska a
zoufalství
Jasná jak první ze
všech hvězd večera,
krásná jak mlha na břehu jezera,
tichá jak lovec sedící
v pustině,
čirá jak voda tekoucí v bystřině.
Nekonečná cesta odnikud
nikam,
na tebe osude už dlouho
čekám.
Jsem blázen, co staví si
na poušti most
a od lidí čeká pochopení a spravedlnost.
Jen zvuky větru kvílejí v trámoví,
o činech lásky mnoho mi
nepoví.
Růži ruka rozdrtí,
stromy oheň zničí,
setkal se se smrtí,
do všech stran křičí.
Miloval něco, co
zmizelo v dáli,
něco co nesměl-ostatní
se smáli.
Voněla jak otep borového dříví,
zbyl tu však po ní jenom
stín bílý.
I stín se nakonec
rozplyne v čase,
jak dlouho potrvá než
bude tu zase?
Někteří nevěří, jiní začnou
zoufat,
musíme však věřit,
věřit a doufat.