Poezie-Requiem za krásno
Requiem za krásno
Odvahou lidu příjmajíc pod obojí,
hrdinů plný homérský svět,
básník co bojí se říci pár vět,
jak osamělá dívka co venku v dešti stojí.
Jít životem vzpřímený bylo tvé přání,
tanec dvou bláznů na ostří meče,
neskončí jinak-krev proudem teče,
vidíš ji příteli, běžel bys za ní.
Bloudíme nocí v korábu snů,
odpuštění-ta sekyra kata,
ukončí trápení, cenu má zlata,
proto v něj věř do konce svých dnů.
Jak mládě fénixe hrabe se z popela,
i pouhá vzpomínka bolí,
mučí tvou ránu-sype jí solí,
netušíš proč, přec ožít už neměla…
či ses zmýlil?