Poezie-Zbořené iluze
24. 12. 2007
Zbořené
iluze
V krbu už poslední
plamínek doutná,
odchází lidé,
dozněla loutna.
Odchází lidé,
na tváři smutku stín,
o tom co po nich zbude,
mnoho vám nepovím.
Přišli a odešli,
jak těla bez duše.
U krbu seděli,
o štěstí netuše.
Žal vryl se jim
hluboko,
do bledé pleti.
Zoufalství skrývá se ,
ve vrásek změti.
Každému občas život se
zhroutí,
tiše a náhle, jak
domeček z proutí.
Osud z nás
tisíckrát udělá trosku ,
s náladou
truchlivou , tváří jak z vosku…