Poezie-Zvon a sirka
2. 10. 2008
Zvon a sirka
S myšlenkou prchavou,
vyhlásím potulku,
křivými chodbami Pentagonu.
Utíkám, běžím si pro kulku,
vzhlížím se v úderech zvonu.
Jak osud karty mi zamíchá,
-netuším,
však bronzové srdce doznělo.
Dvůr noří se pomalu do ticha,
-nevnímám,
neb žasnu jak rychle se setmělo.
Zvony vystřídal zvuk kolejnic,
davy se ženou tam a zpět.
v krabičce chrastí zápalek pět,
mých na světě jediných společnic.